Trans

-převzato z http://satori.webpark.cz

Následující odstavce by měly objasnit, co to vlastně trans je, jaké jsou jeho typické znaky a jakým způsobem je možné jej navodit. Tento text se nevěnuje pouze teorii, ale uvádí i některá praktická cvičení. Chcete-li se proto zabývat též praktickou stránkou transu, můžete postupovat podle níže uvedených instrukcí a studovat trans se všemi jeho účinky dokonce „na vlastní kůži“. Nejprve je však třeba mít určitý teoretický základ. Teprve potom se budete moci věnovat cvičení transu samotného i mnoha dalším technikám, které s ním souvisí.

Definice transu

Z lékařského či psychologického hlediska bývá trans popisován jako stav podobný spánku hypnotizovaného člověka. Je to specifický psychický stav s charakteristickými fyziologickými rysy. Nejde přímo o hypnózu, autohypnózu či jiné mentální techniky, trans nelze ztotožňovat ani s meditací. S těmito technikami však úzce souvisí, neboť je zpravidla provází. Mnoho lidí proto chápe všechny tyto pojmy jako synonyma, ve skutečnosti však uvedené techniky ve své podstatě transem nejsou a dokonce se kvalitativně odlišují i od sebe navzájem. O tom, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaký je jejich vztah k transu a jak se od něj vlastně liší, pojednává následující část.

Mentální techniky

Trans je stav navozený zpravidla relaxací těla a koncentrací (chcete-li soustředěním) mysli. Obecně platí, že je tím kvalitnější, čím více jsou tyto schopnosti rozvinuty. Relaxace a koncentrace tvoří spolu s meditací základní triádu mentálních technik používanou na východě tradičně již po neskutečně dlouhou dobu. Byly známy již v době několik tisíc let před naším letopočtem. Relaxací rozumíme vědomé uvolňování těla, koncentrací soustředění mysli na vnější či vnitřní objekty. Samotná koncentrace ani relaxace však stav transu nezpůsobují. Kdybychom prováděli techniku relaxace bez koncentrace, vedlo by to ve skutečnosti pouze ke stavu hlubokého uvolnění, následně bychom upadli do polospánku s omezeným vědomím a později do spánku úplného. Trans však lze z určitého úhlu pohledu jako druh spánku chápat, narozdíl od obyčejného spánku však při něm zůstává zachováno vědomí. Často je proto tento jev popisován jako stav, kdy „tělo spí, ale mysl bdí“. Jde tedy o jakési udržování vědomí pomocí koncentrace na určitém stupni bdělosti. Existují též druhy transu a meditací, které probíhají v pohybu, zde se však budeme zabývat pouze transem ve stavu nehybnosti těla.

Meditace je mentální technika. Rozdíl mezi meditací a transem samotným by se dal vysvětlit asi takto. Trans je STAV, který během meditace vzniká. Meditaci lze narozdíl od transu chápat jako určitý NÁSTROJ vyvíjející zpravidla (ne však vždy) určitou činnost, která má nějakou podstatu a nějaký cíl. I v případě meditace můžeme hovořit o určitém psychickém stavu či „stavu mysli“. Označení „stav mysli“ je však nepřesné a značně zavádějící, neboť mysl by měla být ve skutečnosti chápána pouze jako "nástroj myšlení" a z tohoto důvodu je také v některých východních filosofických směrech řazena (spolu s ostatními pěti smysly) mezi šest elementů vnímání. Během transu a též u většiny meditací je však činnost mysli utlumena nebo záměrně potlačena, čímž dojde k nastolení onoho „čistého stavu vědomí bez myšlení“ charakterizovaného klidem, uvolněním a vnitřním soustředěním. Známé slovní spojení „meditovat o něčem“ nebo „nad něčím“ proto neznamená nějaké hloubání či hledání řešení pomocí mysli. Pokud je účelem meditace něco poznat a pochopit, využívá se zde namísto mysli jistého druhu „přímého uvědomování“ neboli vhledu. Toto se týká zejména buddhistických meditací. Ty však nejsou náplní tohoto textu.

Na západě bývá meditace někdy nahrazována pojmem „rozjímání“. Ani to však není zcela přesné, jelikož označení „rozjímání“ je často subjektivně chápáno pouze jako určitý druh relaxace bez konkrétního předmětu koncentrace, nelze tudíž hovořit o meditaci. Někteří lidé si proto z tohoto důvodu představují meditaci jako prostý stav nicnedělání. To je však chybná představa. Meditace využívá koncentrace mysli k nejrůznějším účelům ať už jde o pouhé udržování daného stavu nebo o složitější meditační techniky. Pokud mluvíme o meditaci, jejímž účelem je pouhé udržování stavu (respektive spočívání ve stavu transu), pouze tehdy bychom mohli chápat meditaci a trans částečně jako synonyma. Koncentrace je tedy technika, která (spolu s relaxací) vyvolává trans a zároveň slouží jako nástroj meditace. Bez koncentrace by tedy nebylo meditace ani transu. Některé meditace se na první pohled mohou zdát, jako by koncentraci nepoužívali, ve skutečnosti je tomu však právě naopak. Mnoho východních mistrů vám řekne, že meditace není koncentrace. Jiní zase tvrdí, že mezi meditací a koncentrací je pouze kvantitativní (nikoli kvalitativní rozdíl). Obě zdánlivě rozdílná tvrzení však lze považovat za správná.

Co z toho všeho tedy plyne? Lze to shrnout asi takto. Relaxace, koncentrace, meditace, hypnóza i autohypnóza představují určité techniky či stavy, které se přímo či nepřímo týkají transu. Některé jsou nezbytné pro jeho vyvolání, další v něm mohou (ale nemusí) probíhat a pro jiné je trans z hlediska samotné jejich funkčnosti dokonce nezbytnou podmínkou. Pro průběh naprosté většiny mentálních technik stav transu nutný není, obvykle však během nich vzniká jako určitý (z mnoha ohledů velmi výhodný) „vedlejší efekt“.

Na závěr této části je třeba dodat, že kvalita a stupeň zvládnutí všech mentálních technik je do značné míry individuálními záležitostí. Tyto techniky tedy lze tedy postupem času a pravidelným cvičením rozvinout. Po nějaké praxi je tak vstup do transu snazší a rychlejší a také délka jeho trvání se prodlužuje. Všechny níže popsané metody představují jak mentální techniky relaxace, tak koncentrace a lze hovořit také o meditaci.

Druhy transu

Existují různé druhy transu s různým stupněm bdělosti. Na typu a hloubce transu závisí také mnoho jevů, které se na jiných hladinách transu nevyskytují. Na některých úrovních dochází dokonce k fenoménům „změněných stavů vědomí a vnímání“. Hloubku transu lze rozlišit podle frekvence EEG vln. Trans je charakteristický zejména výskytem EEG rytmů typu alfa a theta – podle toho rozlišujeme alfa a theta trans. Hranice mezi nimi není zcela přesná. Někdy se objevuje popisování i delta transu, ten je však již v podstatě shodný se stavem hlubokého spánku a proto je sporné, zda jej lze za trans vůbec považovat.

Podle tvaru, amplitudy a frekvence mozkových vln rozlišujeme tyto čtyři základní rytmy:

Beta rytmus je charakterizován vlnami o frekvenci 14-28 Hz. Na EEG jej můžeme pozorovat u maximálně bdělého člověka při plném vědomí s ostražitou pozorností. Často bývá spojován s fyzickou akcí a řešením problémů nejrůznějšího charakteru. Pro trans tyto vlny nejsou charakteristické.

Alfa rytmus je nejvýraznější aktivitou EEG během transu. Běžně se alfa vlny o frekvenci 14 - 8 Hz vyskytují u bdělého ale relaxovaného člověka v klidu, při zavřených očích a během ospalosti. Normálně odpovídají stavu s částečným poklesem koncentrace a tendencemi k volným asociacím.

Theta rytmus s frekvencí vln od 4 do 8 Hz se objevuje hlavně za stavů ospalosti a snění v průběhu REM-fáze spánku, také při vzrušení a emocích. Při typickém theta rytmu je vědomí zpravidla výrazněji omezeno.

Vlny v oblasti delta rytmu (o frekvenci 2 – 4 Hz) nacházíme v nejhlubší fázi spánku, kdy ke snění většinou nedochází, neboť hluboký spánek je provázen úplnou ztrátou vědomí bez paměti pro sny. Velké ojedinělé pomalé vlny a vlny o frekvenci menší jak 2 Hz se vyskytují hojněji až v komatu.

V závislosti na převaze výskytu vln určitého typu o charakteristické frekvenci se vědomí během transu pohybuje na různé hladině bdělosti. Při hlubokém transu je vědomí zpravidla velmi omezené, a proto je tato úroveň pro většinu meditací nevhodná. Obecně jsou mentální techniky obyčejně provázeny alfa či theta transem s vyššími frekvencemi EEG vln (tím pádem při jasném a bdělém vědomí). Již na hranici alfa a theta transu je vaše vědomí výrazně potlačeno, přestáváte vnímat své okolí, objevují se hypnagogické halucinace (o nich bude řeč později) a útržky snů, zažíváte krátké snové epizody a zpravidla nejste schopni se v tomto stavu vědomě příliš soustředit a ovládat své myšlenky.

Běžně dokážete celkem lehce způsobit alfa trans a udržet nebo prohloubit jej na úroveň vyšších frekvencí theta, kdy vaše soustředění začne zpravidla kolísat a kdy se významně zmenšuje úžina pozornosti. Po nějaké době, kdy klesne frekvence mozkových vln ještě níže, ztratíte postupně veškerou kontrolu a koncentraci, velmi pozvolna přestanete vnímat rozdíl mezi snovými obrazy a realitou, zapomenete cíl vašeho snažení a upadnete do běžného spánku. Po různě dlouhé době (zpravidla po několika až několika desítkách minut) se pravděpodobně probudíte, ale budete se cítit rozespalí a nesoustředění jako po probuzení z běžného spánku.

Léčivé schopnosti transu

Trans má blahodárné účinky na vaše tělo i psychiku. Zmírňuje deprese i stres, navrací ztracenou svěžest, snižuje krevní tlak, celkově vás uvádí do vyrovnaného stavu a nastoluje tak psychickou i fyzickou rovnováhu. Častým cvičením transu (či pravidelnou meditací) výrazně zlepšíte svůj zdravotní stav a stanete se klidnějšími a vyrovnanějšími.

Trans je také ideálním prostředkem k odstranění únavy. Namísto odpoledního spánku, který vám zabere zpravidla mnohem více času a po kterém se často cítíte nepříjemně, těžkopádně, rozespalí a nesoustředění, setrváním po nějakou dobu ve stavu transu (někdy postačí i několik málo minut) pocit únavy a ospalosti zmizí a vy se budete cítit svěží jako po vydatném spánku s tím rozdílem, že se nemusíte jakkoliv obtížně „probouzet“ a můžete se ihned vrátit k předchozí činnosti zpravidla plně bdělí a dokonale odpočatí. Lidé, kteří pravidelně meditují a tráví tak určitý čas v transu, často poznamenávají, že se tím zkracuje jejich obvyklá potřebná doba spánku a během noci jim pak stačí spát méně hodit než obvykle.

Trans samotný však klasický spánek se všemi jeho charakteristikami nenahrazuje a ačkoliv existují lidé, kteří při praktikování některých velmi pokročilých druhů meditací tráví v transu třeba i celou noc a přesto tvrdí, že se cítí jako po vydatném spánku, takovéto experimentovaní se (zejména začátečníkům) nedoporučuje. Je možné, že hlubší trans může částečně zastupovat některé fáze spánku, ale není dosud zcela jasné, zda jsou taková celonoční cvičení příliš vhodná a „zdravá“, neboť tělo údajně potřebuje strávit určitou dobu spánku také v hlubokých non-REM úseky spánku. V jiném případě však může být trans vhodným prostředkem pro lidi trpící nespavostí, kteří tak mohou využít probdělých časných ranních hodin ke cvičení a přitom později během dne nebudou pociťovat únavu. Pro takové případy jsou obvykle vhodné hlubší druhy transu, které se podobají určitým periodám spánku, zejména jeho REM-fázím.

Během transu, meditace i jiných podobných stavů dochází v organismu k převaze funkcí parasympatického nervového systému (na rozdíl od sympatiku, který je charakteristický pro náročnější stavy vyžadující často plnou pozornost, ostražitost a bdělost s typickým výskytem EEG rytmů typu beta). Často se proto říká, že například jóga či techniky autogenního tréninku představují vlastně určitou „gymnastiku parasympatické složky nervového systému člověka“ navzdory obecně uznávanému faktu, že tento systém není ovládán vůlí. Nejde však o „ovládání“ této složky v pravém slova smyslu, ale spíše o jakousi jeho aktivaci vyvolanou mentálními technikami.

Fenomény spojené se stavem transu

Během transu můžete pozorovat nejrůznější změny ve vnímání. Obvykle se to týká atypické registrace zvukových podnětů, často také dochází ke zkreslování vnímání prostoru, času a polohy těla. Závisí to na hloubce dosaženého transu. Půl hodiny vám může připadat jako několik minut, silné a prudké zvuky z vašeho okolí vás nevylekají tak jako v běžném bdělém stavu (mohou znít spíše jakoby z velké dálky), tělo se může zdát těžké a strnulé a jindy se naopak cítíte velmi lehce a uvolněně, jako byste se vznášeli. Někdy je činnost smyslů dokonce natolik potlačena, že snadno přestanete vnímat okolí či dokonce své vlastní tělo. Během stavu transu se také zvýrazňují vaše tvůrčí schopnosti.

V extrémních případech můžete během hlubšího transu zažívat stavy „rozšířeného vědomí“, euforie, závratě, zrakové i sluchové halucinace, pocity orgasmu, náhlé návaly horka, fenomény "uvolňování energie" či dokonce projevy kundalíní (jógový termín pro typický druh uvolnění energie během velmi pokročilých a zpravidla dlouhotrvajících meditací). Tyto stavy bývají provázeny různě intenzivním brněním či subjektivním „vibrováním“ v určitých specifických částech těla (většinou v končetinách, někdy i v celém těle), které je zpravidla spojeno s pocitem tepla v dané oblasti. Je to podobné pocitům způsobeným dočasným neprokrvením končetin. Tyto vám jistě dobře známé "vibrace" jsou však mnohem „hrubší“ a zpravidla velmi nepříjemné až bolestivé. Výše zmiňované pocity jsou mnohem jemnější a všechny části těla jsou zásobeny krví zcela normálně. V každém případě nejde o nějaké skutečné vibrování, tyto pocity jsou tomu jen subjektivně velmi podobné.

Při provádění některých specifických technik v transu nebo často i při pouhém jeho udržování na hlubší úrovni bývá někdy též popisováno určité dočasné „ochrnutí či strnutí těla“. To může trvat různě dlouhé časové intervaly, během kterých je velmi obtížné či dokonce nemožné se pohnout. Takové situace proto mohou (pokud nejsou předem známy) vyvolat silné pocity strachu či paniky. Obvykle však jde jen o pouhých několik málo vteřin nebo minut. Tělo je během těchto okamžiků tak relaxované, že se zdá, jako bychom museli vyvinout nejprve určité napětí v končetinách, aby s nimi teprve poté bylo možno hýbat. Dalo by se to velmi dobře přirovnat ke stavu, kdy upadáte do hlubokého spánku a cítíte se příliš slabí na to, abyste se mohli pohnout nebo jednoduše pouze promluvit. Vysvětlení může spočívat v tom, že jste se dostali na velmi hlubokou úroveň transu, na které došlo k dočasnému přerušení kontaktu mezi mozkem a ostatními částmi těla. Po dosažení vyšší hladiny se toto spojení opět obnoví. Zpravidla se ale během transu nehýbete a proto tento fenomén zůstává často nepovšimnut. Výjimkou je situace, kdy se uprostřed hlubokého transu rozhodnete cvičení ukončit a vstát. Trans je proto vhodné opouštět pozvolna. Stačí jednoduše otevřít oči a chvíli spočívat v dané pozici a teprve poté vstát a vrátit se ke všedním povinnostem.

Pocity podobné transu zažíváte vlastně každý den při usínání, aniž si to uvědomujete. Jediný rozdíl mezi transem a přechodem do spánku je ten, že při usínání se zcela uvolníte a na nic se nesoustředíte. Jednoduše se tak jakoby „vzdáte vědomí“ a upadnete do spánku. Relaxace vašeho těla se bude zvolna prohlubovat a za poklesu frekvence mozkových vln překročíte nevědomě hranici mezi „bděním a sněním“. Tento proces probíhá zpravidla rychle a bez povšimnutí, pokud se však rozhodnete všechno pozorně a soustředěně sledovat, zjistíte, že usínání má několik fází. Můžete tak vědomě pozorovat například hypnagogické halucinace, které se během procesu usínání objevují. O nich bude řeč ještě později. Zapojením koncentrace lze proces usínání zastavit. V případě hypnotického transu je koncentrace udržována zvenčí působením příslušné kvalifikované osoby. To je také důvod, proč je hypnóza mnohem snazší, neboť při ní odpadá možnost ztráty koncentrace a následného upadnutí do spánku provázeném ztrátou vědomí, kdy obvykle zapomenete mnoho nebo dokonce všechno z toho, co jste v transu prožili.

Varování

Jelikož mohou být pocity během transu výjimečně i značně intenzivní, cvičení transu se nedoporučuje provádět, pokud trpíte epilepsií nebo jinými vážnými psychickými poruchami. Techniky vyvolání transu mohou u takových jedinců způsobit epileptický záchvat nebo jiné patologické stavy. V ostatních případech jsou následující cvičení zcela neškodná a bezpečná, jediným rizikem je setkání se s pro vás zcela novými a neznámými pocity i situacemi, které vás zpočátku mohou značně vyděsit. Postupem času si však na ně zvyknete a vaše obavy zmizí. Později budete možná uvedené fenomény pro jejich zvláštnosti dokonce záměrně vyhledávat.

Zejména velmi hluboký trans může být extrémně nepříjemnou záležitostí. Můžete v něm zakusit silnou úzkost, pocity zdánlivého extrémního tlaku nebo tíhy na vaše tělo, cítíte se být někam vtahování, vnímáte určitou „pulsaci“ prostoru děsivě obrovských nebo naopak atomických rozměrů a v neposlední řadě též až velmi bolestivé brnění či neprolomitelnou strnulost končetin nebo dokonce celého těla. Je těžké popsat slovy tyto pocity velmi hlubokého transu, je však velmi nepravděpodobné, že se na tuto úroveň někdy dostanete. Není to ani nikterak snadné, ani příliš žádoucí. Osobně jsem se do takového stavu dostal vždy náhodně a to pouze několikrát v životě v dětství mezi jednotlivými fázemi spánku. Je to úroveň s vysokým zatemněním vědomí a pokud se v takovém stavu nacházíte, nedokážete jej v daném okamžiku ani vědomě vnímat, ani pochopit a jen velice těžko nějak ovlivnit. Probouzíte se z něj pouze postupně a s velmi nepříjemnými pocity. Naštěstí si často už po několika vteřinách po probuzení z takového stavu nepamatujete vůbec nic.

Techniky vyvolání transu

Jak již bylo uvedeno, za normálních okolností bývá trans vyvolán kombinací mentálních technik - relaxace a koncentrace. Metod k navození transu existuje celá řada. Mnoho jich je praktikováno na východě již od nepaměti, jiné vyvinula moderní psychologie a medicína. Tradičně mezi ně patří recitace manter (charakteristických slabik či slov s určitým mystickým významem, které též ovlivňují typ dýchání a způsobují v určitých částech těla rezonanční vibrace), techniky pomyslného klesání či naopak vzlétání, koncentrace na vnější či vnitřní objekty, pozorování dechu, počítání a mnoho dalších rozmanitých postupů. Některé využívají vizualizace, jiné ne. Po nějaké době praktikování vybrané metody začnete sami pociťovat charakteristické rysy nastupujícího transu.

Za určitých podmínek můžeme do stavu transu upadnout i spontánně a to velmi lehce. Často se tak stane náhodně a zpravidla bez vašeho vědomí, když v relaxovaném stavu bezděky zaměříte pozornost například na vlnění vodní hladiny, plynutí mraků po obloze, pohyb větví stromů ve větru či na jiný podobný jev. Jednoduše přestanete přemýšlet a pouze „vnímáte“ nebo, jinak řečeno, soustředíte se na své okolí nebo přímo na určitý objekt za současné (alespoň částečné) relaxace těla. Při delším trvání takových podmínek začnete pozvolna upadat do transu, pokud ovšem nebudete vyrušeni nebo vaše pozornost výrazně nezakolísá.

Pozice při cvičení

Nejvhodnější pozice pro tento druh cvičení je poloha v sedě na pohodlné židli či v křesle. Posaďte se takovým způsobem, aby vaše záda byla rovná a po celou dobu se snažte udržovat tělo vzpřímené. Podepřená by v ideálním případě měla být pouze bederní páteř. Pro pocit pohodlnějšího sezení a tudíž většího uvolnění se jen lehce opřete zbývající plochou zad. Získáte tak pocit větší stability a nehybnosti těla. Hlavu držte rovně, brada by měla být jemně zatažená dozadu. Stehna směřují od sebe, pánev je mírně podsazená. Lýtka postavte kolmo k zemi s chodidly dotýkajícími se celou plochou země nebo je jakkoliv pohodlně překřižte nebo ohněte pod židli. Ramena a paže ponechejte uvolněné, ruce položte volně do klína nebo mezi stehna. Prsty na rukou mohou být různě propletené. Toto je nejpohodlnější vzpřímená meditační poloha pro člověka „západního typu“. Velmi vhodné je sedět ve velkém křesle, kde se můžete opřít celou zadní částí těla včetně hlavy. Záda by měly být pokud možno rovná, není to však podmínkou. Každopádně je velmi důležité, abyste se cítili pohodlně a uvolněně a nemuseli namáhat svaly. Zároveň se musíte v dané poloze cítit stabilní. V takovém případě potom vydržíte cvičit velmi dlouho a nebudete tak rušeni nežádoucími pocity napětí nebo bolesti.

Pokud jste na to zvyklí, můžete zaujmout též nějakou tradiční pozici jógy. Tyto polohy jsou však pro mnoho lidí značně obtížné a je v nich zpravidla nutno udržovat vzpřímené držení těla zapojením zádových svalů. To pak způsobuje nežádoucí napětí, které narušuje vaše pohodlí i soustředění a proto v takových pozicích obvykle nedokážete setrvat po delší dobu. Částečně se tomu můžete vyhnout podložením hýždí malým polštářkem. Klasickou meditační polohou je například známý pololotosový či lotosový sed, kdy jedno nebo obě chodidla spočívají na stehnech. Tato pozice je považována za nejvznešenější polohu těla vůbec, je také velmi vyrovnaná. Má však jednu velkou nevýhodu - pro západní civilizaci je vhodná spíše pro kratší dobu cvičení, protože při ní dochází k silnému napínání kolenních vazů. Nevhodným praktikováním této asány po delší časové intervaly si můžete časem dokonce poškodit kolenní klouby. Většině lidí vyhovuje cvičit spíše v „tureckém sedu“ se zkříženýma nohama a podloženými hýžděmi. Je vhodné se současně opřít o zeď či hranu postele a nenamáhat tak příliš nevycvičené zádové svaly. Ani tehdy však zcela neeliminujete určité napětí svalů (zejména na vnitřní straně stehen), proto je pozice na židli či v křesle přece jenom nejvhodnější.

Jednoznačně nejpohodlnější je zcela jistě pozice vleže na zádech s pažemi podél těla nebo na stehnech, pánvi či na hrudi (ne na břichu kvůli dýchání) s hlavou podloženou nízkým a měkkým polštářkem. Dlaně by měly být volné, rozevřené a směřující vzhůru. Tato poloha je velmi vhodná pro začátečníky, protože při ní snadno dosáhnete absolutní relaxace těla a velmi dobře můžete vnímat veškeré pocity během transu. Její velká nevýhoda však spočívá v tom, že v ní naprostá většina lidí (a začátečníků teprve) velmi snadno usíná. Tomu lze zabránit ponecháním očí otevřených po celou dobu cvičení. I tak se vám však budou oči často sami zavírat. Vhodné je odstranění veškerého spánkového deficitu nebo cvičení v určitou denní či večerní dobu, kdy nejste náchylní k upadnutí do spánku. Obvykle to bývá pozdě odpoledne a brzo večer, což je vůbec nejvhodnější doba pro cvičení.

Usínání představuje vskutku vážnou překážku cvičení. Je proto vhodné mít po celou dobu oči otevřené či přivřené. Jednoduše uvolněte víčka i oční svaly a okolí před sebou pozorujete rozostřeným viděním. Svůj pohled můžete též zaměřit na určitý předmět nebo na podlahu několik metrů před vámi. Ustavičné zírání do jednoho bodu často působí potíže a unavuje oči. Během celého cvičení můžete libovolně mrkat, vaše koncentrace se tím nikterak nenaruší. Při provádění některých meditací je někdy lepší oči později úplně zavřít.

Metoda koncentrace

Nejvhodnější technikou vyvolání transu je koncentrace na jednotlivé části těla za jejich současného uvolňování. Tato metoda se běžně používá při navození hypnotického spánku či při autogenním tréninku. Pokud je spojena specifickým způsobem s dýcháním, stane se ještě účinnější. Má též tu výhodu, že v dané oblasti koncentrace vše zřetelně cítíte. Soustředění je tak jednodušší a tudíž postupujete rychleji a efektivněji.

Klíčem je naučit se vyvolat pocit „dýchání do jednotlivých části těla“. K tomu dobře poslouží níže uvedené cvičení. Následující postup představuje variantu čínského cvičení qi-gong (čteno čchi kung) spadající do kategorie wai-tan qi-gong. Jde o „práci s dechem a energií“ během neúplné relaxace těla (některé svaly paží jsou napjaté). Techniky, které probíhají ve stavu úplné relaxace těla pak spadají pod nei-tan qi-gong. Obojí může být praktikováno ve stavu transu.

Jak tedy na to? Pohodlně se usaďte, lehce zvedněte paže a vytvořte s jejich pomocí před tělem pravidelný kruh s dlaněmi směřujícími k tělu, jako byste před sebou drželi velký nafukovací balón. Můžete také cvičit v leže s pažemi podél těla nebo je nechejte volně svěšené k zemi (ať už při tom sedíte či stojíte). Po celou dobu cvičení však mějte paže uvolněné a bez zbytečného napětí. Prsty směřují k sobě, ale nedotýkají se. Snažte se uvolnit lokty a zejména ramena. Nyní začnete přirozeně dýchat. Při každém výdechu se soustřeďte na své dlaně a pozorujte pocity, které v nich vznikají. Po několika minutách cvičení se vaše dlaně začnou více prokrvovat a tím pádem mírně zahřívat. Budete v nich zřejmě cítit také jakési jemné mravenčení a budou vám připadat těžké a strnulé. Pokračujte tak dlouho, dokud nezískáte pocit „dýchání do svých dlaní“. To je velmi důležité, neboť je na tom založena následující metoda vyvolání transu i některé níže uvedené techniky. Až toto cvičení dostatečně zvládnete a budete umět pocit dýchání do dlaní kdykoliv vyvolat, můžete postoupit dále.

Praktické navození transu

V tomto okamžiku se dostáváme přímo k metodě, která vyvolává trans. Zpočátku je lepší cvičit vleže na zádech s pažemi mírně od těla a s dlaněmi vzhůru nebo směrem k tělu, které se opírají malíkovou hranou o podložku. Tato poloha je vhodná hlavně kvůli tomu, že se v ní velmi dobře a uvolněně dýchá a nedochází tak ke křečovitému stahování či roztahování břicha, což může občas činit začátečníkům problémy při cvičení v sedě. Dýchejte naprosto přirozeně a uvolněně, při nádechu nechejte břicho volně rozpínat, při výdechu zase stahovat.

Nedoporučuje se cvičit po jakémkoliv těžkém jídle ani v době, kdy jste příliš hladoví. Pocity hladu, žízně nebo naopak plného žaludku by vás v takovém případě během cvičení mohly vyrušovat. Trávení navíc spotřebovává příliš energie a způsobuje pocity únavy a ospalosti. Proto se někdy doporučuje konzumovat raději vegetariánskou stravu, na jejíž strávení je spotřebováno energie znatelně méně.

Nyní přejděme k samotné technice. Nejprve si zvolte meditační pozici, která vám nejvíce vyhovuje a zklidněte se několika hlubokými vdechy a výdechy. Poté začněte dýchat do svých dlaní podle předchozího postupu. Až v nich ucítíte jemné brnění (neuspěchejte to), přejděte k další části těla a „dýchejte“ do ní stejným způsobem. Spolu s výdechem se snažte danou část těla co nejvíce uvolnit. Je to úplně stejné jako výše uvedený postup, jen se postupně soustředíte na odlišné části těla. Tímto způsobem „prodýchejte" zápěstí, předloktí, loket a celý zbytek paže včetně ramenního kloubu. Následně vydechujte do celé paže současně. Vnímejte v ní vznikající pocit tíhy i všechny ostatní drobné změny. Stejným způsobem prodýchejte druhou paži i dolní končetiny. V podstatě na tom nic těžkého. Potom postupte k trupu. Prodýchejte kůži na zádech, na břichu a na hrudi, později dýchejte do trupu jako celku a představujte si, jak je s každým výdechem těžší a těžší. Dále se věnujte krčním svalům, kůží na hlavě a celému obličeji. Jazyk držte po celou dobu cvičení jemně přitisknutý na patře a neuvolňujte příliš dolní čelist. Ústa ponehcte zavřená.

Během cvičení budete pravděpodobně skutečně cítit, jak s každým výdechem daná část těla těžkne a uvolňuje se. Po nějaké době vám bude připadat těžké a uvolněné celé tělo a budete mít pocit, jako byste upadali do spánku, zatímco však budete stále plně při vědomí. Vaše tělo v tomto bodě přechází do stavu hluboké relaxace (provázené pomalejšími alfa rytmy) a dostáváte se tak postupně do stavu transu.

Pokročilejší stadium

Když začnete mít pocit, že již techniku dobře ovládáte (což je individuální záležitostí, která trvá zpravidla několik týdnů až měsíců - v závislosti na pravidelnosti cvičení), můžete časem přejít k její zjednodušené variantě, kdy již nemusíte postupně dýchat pouze do malých oblastí těla, ale soustředíte se ihned na větší celky - například rovnou na celou paži. Můžete tedy prodýchávat nejprve opět dlaně, potom však již přímo celé končetiny (dokonce pravou i levou současně), celý trup, krk a hlavu a nakonec jedním výdechem celé tělo. Přitom opět pozorujte, jak daná část těžkne a uvolňuje se. Vnímání pocitu rostoucích tíhy těla jako celku během vydechování je současně velmi dobrou technikou prohlubování transu.

Existují dva způsoby jak dýchat do větších částí těla. Pokud jde například o paži, buď se na ni soustředíte jako na celek nebo ji prodýcháváte způsobem, jakoby jí probíhala postupná vlna uvolnění od ramen až po konečky prstů. Tento druhý způsob je vhodnější. Na rozsáhlejší úseky kůže trupu můžete použít také princip dechové vlny, která by však měla běžet vždy směrem od hlavy k nohám.

Co se týče končetin, můžete dýchat nejprve pouze do kostí, posléze jen do kůže a nakonec do celého údu současně. To však není nutné a zabere to více času. Takovým cvičením se zabývají pokročilejší druhy výše uvedeného čínského qi-gongu používané k léčení či prevenci mnoha chorob. Jako léčebné postupy vyvolávají možná tyto metody na mnoha tvářích úsměv, v podstatě je však jejich účinek do jisté míry logický, neboť soustředění na dané místo způsobuje rozšíření drobných cév, což vede k lepšímu prokrvení oblasti, lepšímu přísunu potřebných látek a k nastolení jakési fyziologické rovnováhy v oblasti. Přinejmenším takto můžete zahřát prochladlé části těla v relativně krátkém čase.

Celá pokročilá metoda vyvolání transu není po dostatečné praxi nikterak obtížná ani časově náročná. Na každou část těla vám po nějaké době cvičení bude stačit jen několik dechů – třeba deset nebo dvacet, ale často i mnohem méně. Jednoduše se na danou oblast koncentrujete a prodýcháváním v ní vyvoláte pocit tíhy, tepla a uvolnění. Řekněme, že budete potřebovat deset výdechu na to, abyste těchto pocitů dosáhli. Pokud bude váš nádech a výdech trvat například sedm sekund (pochopitelně to může být méně či více) a pokud budete dýchat již do částí těla jako celků (jmenovitě do paží, dolních končetin, trupu, krku a hlavy), bude vám (po dostatečném zvládnutí techniky po nějaké době praxe) vyvolání lehkého transu trvat přibližně pět minut.

Udržování transu

Ve stavu transu se můžete udržovat tak dlouho, jak jen budete chtít – lépe řečeno jak dlouho se dokážete soustředit. Běžně se doporučuje cvičit několik až několik desítek minut denně. Pokud ovšem chcete a jste schopni zůstat klidní a soustředění i po delší dobu, můžete v transu přebývat i mnoho hodin. V takovém případě je důležité vybrat si vhodnou meditační pozici, aby nedocházelo k přílišnému blokování toku krve a nebyly namáhány svaly a kloubní vazy. Udržení transu po tak dlouhou dobu je však pro řadu začátečníků takřka nemožné. V počátečních fázích je proto vhodnější cvičit raději kratší dobu (třeba i dvakrát denně) a teprve později tento časový interval prodlužovat. Délku cvičení však neprotahujte nikterak násilně.

Je to tedy opět koncentrace, která má v těchto chvílích hlavní úlohu, neboť je pro zachování transu opravdu klíčová. Trans samotný si můžete názorně představit jako kladkový luk. Jakmile u tohoto typu zbraně natáhnete silou tětivu, stačí ji pak jen v dané pozici držet bez větší námahy svalů. Podobně je to i s transem. Jak tento stav jednou vyvoláte, není již nikterak obtížné jej udržovat. Pouze se soustředíte na „držení tětivy“ v dané poloze. Luk zde představuje podmínku relaxace těla, natažení tětivy metodu koncentrace a míření s napjatou tětivou symbolizuje koncentraci vyvinutou k jeho udržování transu. Samotný účel transu či meditace může být potom přirovnán k vystřelení šípu na cíl.

Jako začátečníci budete mít se soustředěním pravděpodobně nemalé potíže. Budete též často zaplavováni tokem vlastních myšlenek. Během praxe však vaše schopnosti koncentrace a relaxace výrazně vzrostnou a setrvání v transu vám již nebude činit takové potíže. Časem se také naučíte zůstat v klidu a plně soustředění i za výskytu rušivých podnětů z vašeho okolí. Po nějaké době pro vás bude již velmi snadné vyvolat v krátkém čase kvalitní stav transu neposkvrněný kolísáním koncentrace a budete si jej moci vychutnávat či při něm odpočívat v podstatě kdykoliv a jakkoliv dlouho.

Cvičení transu s otevřenýma nebo přivřenýma očima zpravidla nečiní takové potíže. Jakmile však během cvičení oči zavřete, frekvence vašich EEG vln se začne postupně snižovat a vy budete upadat stále hlouběji do hlubšího transu, kdy bude schopnost vaší koncentrace stále slabší a vědomí zatemněnější a začnete usínat - což je nežádoucí. Záleží tedy jen a jen na vašich individuálních schopnostech, na jejich rozvoji a na dostatečné a pravidelné praxi.

Nejběžnější metodou udržování transu je prosté pozorování dechu či techniky koncentrace na vnější či vnitřní objekty (zpravidla na energetická centra). Ty představují již pokročilejší formy cvičení, o kterých bude řeč jindy. I v těchto případech však může docházet k nedobrovolnému upadání na hlubší hladiny a k usínání. Pokud proto chceme trávit v transu více času, je VELMI VHODNÉ cvičit (alespoň v počátečních stádiích) s otevřenýma očima. Udržování transu vleže se zavřenýma očima po delší dobu je (jak sami možná zjistíte) mnohdy nesmírně obtížnou záležitostí.

Prohlubování transu

Pro účely některých meditací je třeba trans prohloubit na hranici alfa a theta EEG rytmů. K tomu dochází při pouhém setrváváním v transu často samovolně, někteří lidé se však udržují stále na určité hladině a nedokážou už jít hlouběji. V takových případech je vhodné věnovat se metodám záměrného prohlubování transu. Tradičně se pro tyto účely používají techniky zpětného počítaní nebo pomyslného klesání či stoupání. Pokud není uvedeno jinak, provádějí se obvykle se zavřenýma očima.

Při prohlubování transu si můžete například představovat, jako byste byli lehčí než vzduch a pomalu stoupali stále výš a výš nebo se naopak s rostoucí gravitací propadali někam do hlubiny. Dobrou technikou je představování si vlastního těla zatíženého těžkým závažím, které se pomalu potápí čím dál hlouběji do nekonečné mořské propasti. Jinou variantou je vizualizace vašeho těla, jak je silou taženo velkým vzduchovým balónem ze dna moře vzhůru k hladině. Hladinu si zobrazte někde vysoko nad sebou, můžete přes ni též "pozorovat" slunce a modrou oblohu s mraky. Pokud dosáhnete hladiny dříve, než jste zamýšleli, stoupejte dále ke slunci v jeho září. Zvolte nebo si sami vymyslete takovou metodu, která vám nejvíce vyhovuje. Čím častěji ji budete praktikovat, tím dříve si na ni zvyknete a její efekt bude postupně silnější. Velmi dobře funguje také již zmíněná technika dýchání do celého těla za jeho současného uvolňování.

Všechny tyto metody využívají koncentraci s úzkým objektem pozornosti a snižují frekvenci mozkových vln. Některé jsou natolik účinné, že při nich může dojít dokonce k „projekci vědomí“ podobnému stavům při klinické smrti nebo po požití některých druhů drog. Stává se to někdy i samovolně praktikováním určitých (pro tyto účely vyvinutých) meditací.

Někteří lidé navozují či prohlubují trans raději pomocí určitých přístrojů, které prostřednictvím binauralní a optické stimulace umožňují vyvolat požadované frekvence EEG vln údajně jednodušeji než praktikováním klasických technik. Stimulace těmito „ladičkami mozku“ způsobuje prohloubení transu na předem nastavenou hladinu, o které se předpokládá, že je pro dané účely nejvhodnější. Existují dokonce tabulky, které tyto rozsahy frekvencí udávají.

Hypnagogie

Pokud budete prohlubovat trans podle výše uvedených postupů, za nějakou dobu (obvykle je to u trénovaného člověka několik málo minut) dosáhnete hranice alfa a theta transu. Zde se začínají objevovat hypnagogické halucinace. Jde o pomyslné, zpravidla zrakové obrazy (či dokonce krátké sekvence) a sluchové vjemy, které mohou trvat řádově vteřiny či pouze jejich zlomky. Většinou jsou ihned po odeznění zapomenuty a je velmi těžké si je zpětně vybavit. Za normálních okolností se vyskytují během usínání, kdy vědomí plynule přechází do stavu snění. Obvykle si tohoto jevu nepovšimnete, je na něj třeba úmyslně zaměřit pozornost. Pokud v transu na hranici spánku a bdění udržujete mysl soustředěnou a máte v tom již nějakou praxi, můžete všechny tyto neskutečné obrazy, hlasy a scenérie vědomě pozorovat. Musíte mít však na paměti, že na této hladině dochází velmi snadno k výraznému kolísání koncentrace. Při ztrátě kontroly tak snadno upadnete do běžného spánku. Abyste tomu zamezili, je dobré tento stav občas přerušovat intervaly cvičení s otevřenýma očima.

Trans a meditace

Většina meditací probíhá zpravidla v transu. Pouhé přebývání ve stavu transu lze zcela jistě považovat za samostatnou meditaci. Většinou se však transu využívá ve spojení s jinými technikami, kdy stav transu zpravidla ulehčuje některé činnosti nebo jejich účinek značně zvyšuje. Abyste se mohli později věnovat pokročilejším technikám některých obtížnějších meditací, je důležité nejprve pravidelně trávit v transu nějaký čas, což je každým pádem příjemné a zvyknete si tak na veškeré jeho charakteristiky. Pokud vám nevyhovuje pouze pasivní spočívání v transu po delší dobu, můžete se věnovat například následujícímu cvičení.

Aktivní snění

Tuto meditaci nazývám s oblibou termínem „aktivní sněním“. Trans při ní působí jako jakýsi katalyzátor, který výrazně zvyšuje schopnosti vaší vizualizace. Po celou dobu cvičení této techniky si můžete plně vychutnávat blaženost transu, vnitřní klid i onu zvláštní strnulost těla a současně se situovat doprostřed působivých scenérií vykreslených vaší vlastní fantazií. Strávíte tak v transu mnoho desítek minut, ani nebudete vědět jak.

Nejprve si vybavte nějaké známé a příjemné místo, které jste již někdy v minulosti navštívili. Čím lépe dané místo znáte, tím lépe se rozpomenete na více podrobností. Můžete též pracovat s obrazem určité krajiny z fotografie, plakátu či videokazety nebo si vytvořte úplně novou vlastní realitu. To je ovšem značně obtížnější. Museli byste si tak sestavit ze známých prvků zcela nový trojrozměrný obraz, který jste nikdy předtím neviděli. To činí zpravidla potíže.

Nyní zaujměte vaši oblíbenou meditační polohu a vstupte do transu. Poté přistupte k vizualizaci vybraného místa. Rozprostřete kolem sebe všechny jednotlivé prvky zvolené krajiny, které vám utkvěly v paměti. Snažte se je zobrazit v co nejpřesnějších barvách a ve velkých rozměrech. Nesmí to být jen malý obrázek ve vaší mysli, měl by vás naopak obklopit a vyplnit všechen prostor, který si jen dokážete představit. Zpočátku vám to bude zřejmě dělat problémy. Barvy a tvary mohou být nejasné a vše se bude možná zdát neostré, mlhavé a rozmazané. To však není příliš důležité, hlavní je aby jste získali pocit vnímání trojrozměrného prostoru. Po nějaké době cvičení vám vše půjde rychleji a lépe. V průběhu praktikování této metody časem dojde k samovolnému prohloubení transu a vaše představivost tak výrazně vzroste. Pokud máte problémy s optickou vizualizací, zaměřte se třeba jen na atmosféru daného místa. Procházejte se vámi vytvořenou krajinou, pozorně se rozhlížejte a snažte se upevnit si tento trojrozměrný obraz, který je jejím základem. Při každém dalším cvičení, kdy se budete vracet do stejné krajiny se bude vše jevit výraznější a již dobře známé.

Dále si v této vaší umělé realitě zkuste představit veškerý pohyb, který tam jen může existovat. Zaměřte se především na takové prvky jako je plynutí mraků po obloze, třepotání listů, naklánění stébel trávy ve větru, charakteristické chování nejrůznějších živočichů, proudění vody či pohyb vln na mořském pobřeží. Cokoliv vás jen napadne. Posléze přidejte všechny zvuky jako zpěv ptáků, šplouchání moře, šumění v korunách stromů, burácení příboje, hukot vodopádu atd. Pohyb a všechny tyto umělé sluchové vjemy přinesou do vaší krajiny život. Můžete se soustředit také na to, jaké pocity vyvolávají určité prvky v reálném světě na vašem těle – například dopad slunečních paprsků na kůži, vnímání teploty či vlhkosti okolí nebo proudění vzduchu nebo vody kolem těla. Vybrané místo si můžete též vybavit za jakéhokoliv počasí či ročního období.

Ve vaší krajině pro vás neexistují žádná omezení. Pokud chcete, kráčejte po vodní hladině, pohybujte se velkými ladnými skoky v korunách stromů nebo se jednoduše vznášejte ve výšce a sledujte vše z ptačí perspektivy. Klidně se jen tak někde posaďte pod strom a meditujte nebo se bavte nějakou vaší oblíbenou činností. Jakoukoliv. Výhodou tohoto cvičení je to, že se můžete jít uprostřed mrazivé zimy vykoupat na tropickou pláž nebo si naopak za parného letního dne skočíte třeba někam zalyžovat.

Je důležité, aby na vás celkový účinek této meditace pozitivně působil. V takovém případě se pak snadněji uvolníte, zbavíte stresu, uvedete se do dobré nálady a setřesete ze sebe všechny problémy běžného života. Dlouhodobé cvičení aktivního snění může mít též velký vliv na odstraňování či zmírňování depresí i stavů melancholie. Jednoduše řečeno, metoda aktivního snění vám splní všechny vaše sny.

ATA